ŠERMÍŘ WUJU

V provincii jménem Bahrl ve střední Ionii kdysi stála horská osada, skrytá ve své poklidné kráse. Zde, ve vesnici Wuju, vyrostl malý Yi. Cvičil se s mečem a šel za snem, který se později proměnil v tragédii.

Jako většina dětí obdivoval ty, kteří nosili hedvábné róby a čepele, o nichž se psaly básně. Jeho rodiče byli kováři, a tak Yi udělal silný dojem na místní válečníky, kteří chodili do jejich dílny. Rána trávil v zahradě, kde se cvičil s matkou, a po nocích svému otci předčítal při svíčkách poezii. Když nadešel čas, aby se Yi začal učit u mistrů wuju, rodiče nemohli být pyšnější.

Do svého výcviku vložil své nadání i kázeň, a tak předčil veškerá očekávání. Zanedlouho se celá vesnice dozvěděla o „mladém mistru“ Yi.

Tento pokorný žák přesto přemítal o zbytku Ionie. Z vrcholků těch nejvyšších pagod viděl vzdálená města, o kterých se nikdy nikdo nezmiňoval, ale když se chtěl vydat dolů z hory s mečem v ruce, jeho učitelé mu to zakázali. Umění wuju založili ti, kdož věřili, že jejich umění meče je příliš vzácné, než aby se sdílelo s ostatními, a příliš posvátné, než aby prolévalo krev – takže po staletí rozkvétalo v izolaci a žádní cizinci neznali jeho pravou povahu.

To se všechno změnilo v den, kdy Yi spatřil obrovské sloupy kouře, kterak se vznášejí nad vzdálenými městy. Noxijské válečné oddíly tam vtrhly od pobřeží, dobývaly osadu za osadou ve vlnách, které zaplavily provincie rudým přílivem. Yi dal přednost lidem Ionie před posvátnými tradicemi wuju a vydal se dolů, aby pomohl bránit První země. Za zraku ohromených přihlížejících se prohnal předními liniemi jako čára a porážel nepřátele oslnivým šermířstvím, které cizinci dosud nikdy nespatřili.

Zpráva o jednomužné armádě se rozšířila do všech koutů jako mlha v horách. Do boje se přidali i jeho další spolužáci, kteří se nechali inspirovat jeho odvahou, a společně se vydali do Navori, kde zuřila ta největší válka.

Noxijští velitelé v umění wuju spatřovali hrozbu, kterou nemohli ignorovat. Zkoumali původ těchto bezkonkurenčních válečníků a rozhodli se nemilosrdně udeřit na jejich domov. Během jedné noci zničili celou vesnici a její lid i kulturu sežehli chemickým ohněm, který nedokázala zadržet žádná ocel.

Když válka konečně skončila, Yi se vrátil jako jediný přeživší učedník, ale nenašel nic než trosky. Samotná magie země byla poskvrněna a nikdo z těch, které znal a miloval, už nežil. Yi, zlomený na duchu a málem i na těle, se stal poslední obětí tohoto útoku. Jelikož už nebyl naživu nikdo, kdo se wuju věnoval, uvědomil si, že titul mistra zůstal jen a jen jemu.

Zlomen žalem se rozhodl pro odloučení a zoufale cvičil, aby pohřbil vinu za své přežití, ale moudrost padlých mistrů se podle všeho postupem času rozplývala. Začal pochybovat o tom, že jeden muž dokáže zachovat celé dědictví… dokud nenarazil na nejméně očekávaného jedince.

Jeden zvídavý opičí vastaja ho vyzval na souboj. Mistr Yi požadavku tohoto tvora váhavě vyhověl a snadno ho porazil. Ale vastaja se odmítal vzdát a vracel se každý den s neustále chytřejšími triky, které Yiho nutily reagovat a improvizovat. Poprvé za mnoho let Yi opět ucítil ducha wuju.

Ti dva zápasili celé týdny, až pohmožděný cizinec konečně poklekl na zem a představil se jako Kong z kmene Šimonů. Prosil, aby ho Yi vzal do učení, a ten v tomto zbrklém, leč odhodlaném bojovníkovi viděl slibného nového učně. Díky učení Yi opět našel svůj účel. Předával dál zvyky wuju a daroval svému žákovi očarovanou hůl a čestný titul jakožto symbol jeho nové přísahy – od tohoto dne byl Kong znám jako Wukong.

Spolu nyní putují po Prvních zemích, zatímco Yi se snaží uctít odkaz svého ztraceného domova, aby skutečně ztělesňoval své přízvisko „mistr“.