KRÁL ŘEKY

Plavební cesty Valoranu jsou staré, ale démon Tahm Kench je ještě starší. Od zabahněných hazardních stanů podél Hadí řeky přes solí pokryté kostkové síně Bilgewateru po pozlacené sázkařské stolky v Piltoveru a Zaunu – všichni ti, kteří se toužebně zadívali na majetek někoho jiného, znají nehynoucí hlad, který vzejde ze setkání s Králem řeky.

První příběhy o tomto tvorovi vyprávěl jeden kočovný národ, který se po Hadí řece plavil. Varovaly před obří rybou s olbřímím chřtánem, která lákala nespokojené duše příslibem bohatství. Jeden takový příběh vyprávěl o jistém mladém muži, který byl znám svou počestností. Přestože se narodil jako vorař, toužil po životě mimo nuzné břehy, které znal tak dobře, a Král řeky mu slíbil nezapomenutelný zážitek – stačilo by, aby jednou jedinkrát trochu zalhal. Vypadalo to dost neškodně, a tak onen vorař
v rozhovoru se svým vlastním bratrem pravdu trochu přibarvil. Té noci se démon zjevil a odhalil v řece soutok, kterého si vorař nikdy předtím nevšiml. Po neznámém rameni řeky připlul do tábora cizích lidí, kteří mu nabídli jídlo a pití a svěží společnost. Když se blížil rozbřesk a vorař byl sytý
a připraven vrátit se ke svému lidu, démon se zjevil znovu a sliboval za další lež ještě lepší zážitek. Muž, ve kterém to vyvolalo zájem, na jeho dohodu přistoupil a říkal nepravdy svým hostitelům. Řeka se opět rozestoupila a on po ní vplul do ještě přepychovějšího večera. Tak to pokračovalo noc co noc, dokud pro kdysi čestného voraře začalo být podvádění stejně snadné jako dýchání.

Když se řeka konečně vlila do moře, zjistil, že je sám a ztracený – nebyl tam nikdo, komu by mohl lhát. Po tolika temných rozhodnutích, z nichž všechna učinil sám, už voraři nezbývala žádná cesta domů.

Poloslané řeky z pevniny donesly příběhy o Říčním králi až k ostrovům Modrého plamene, kde si tento tvor získal jméno s tím, jak jeho legenda rostla – Tahm Kench. V Bilgewateru je to s bohatstvím jako na houpačce
a odliv dokáže odplavit takové jmění, jaké příliv přinese. V leckteré krčmě se vypráví o starém Tahmovi, vodním démonovi s nekonečným záluskem na hazardní hry, až se ten užvaněný netvor stal symbolem spousty hazardních doupat a domů neřesti ve městě.

Jakmile Sluneční brány otevřely snadný obchod z Bilgewateru do Piltoveru, začaly se příběhy o Tahm Kenchovi častěji ozývat i ve Městě pokroku i v jeho spodní části, Zaunu. Tamní děti Tahma znají jako „Dvoukabátníka“, rybu, která je tak obludně velká, že nosí dvě fešné vesty sešité k sobě. S parádní hučkou a úsměvem širším než samotný Pilt je terčem závisti mladých hazardních hráčů. Říká se, že jednou v Den pokroku přišel za jednou piltoverskou vynálezkyní, která se zrovna potýkala s problémy, a nabídl jí nápad, který by jistojistě dokázal přitáhnout pozornost nějakého zámožného klanu. Na oplátku žádal jen jedinou kadeř jejích vlasů. Ctižádostivá žena na obchod přistoupila a vskutku: její práce jí vynesla výhodnou smlouvu. Ale jeden vynález nestačil. Dvoukabátník se opět zastavil a tentokrát po ní žádal všechny její krásné copy. Vynálezkyně své nové mecenáše nechtěla zklamat, a tak souhlasila – a Dvoukabátník je na místě snědl. Přesto žena nedokázala najít ten jeden úžasný vynález, díky kterému by se proslavila. Démon opět přišel a nabídl jí obchod, za který by zaplatila špičkou jednoho prstu. Další týden to bylo ucho. O rok později už z té ženy nezbývalo moc, čeho by se ještě mohla vzdát. Nakonec Dvoukabátníka zavolala sama a požádala ho, aby to všechno ukončil.

Smál se s čelistmi dokořán a řekl jí, že ji ochrání před ní samotnou. Načež ji ihned celou spolkl.

Král řeky. Velký kolébač. Starý zívbřich. Dvoukabátník. Démon Tahm Kench má mnoho jmen, ale všichni, kteří je vyslovují, zjistili jedinou pravdu: nehledě na to, jak svůdná jeho slova můžou být, každý se ztratí v jeho chřtánu.