OHEŇ POD HOROU

O Ornnovi se kdysi povídalo napříč celým krajem, který časem dostal jméno Freljord. Všeobecně se tvrdilo, že byl prvorozeným starých polobohů, kteří dali tvar samotné krajině a přivolali první sníh.

Ornn si prý víc než kterýkoliv z jeho druhů vážil soukromí, samoty a soustředění. Pod spící sopkou, na které byly patrné jizvy po nějaké pradávné erupci, pracoval celé dny a noci a vyráběl to, po čem jeho srdce zrovna toužilo. Výsledkem byly nástroje nedozírné ceny určené k legendárním skutkům – těch pár šťastlivců, kteří na tyto relikvie narazili, se podivovalo nad jejich nesmírně vysokou kvalitou. Někteří dokonce tvrdí, že Ornn před několika tisíci lety stvořil Braumův štít, který zůstává stejně tak odolný jako v den, kdy byl vyroben.

Nikdo to však neví jistě, protože nikdo nedokáže kovářského boha najít, aby se ho zeptal. Téměř všechny příběhy o Ornnových skutcích a úspěších z historie vymazali jeho nepřátelé či pomalý tok času.

Těch pár zbývajících si pamatuje hrstka kmenů, které mohou svůj původ vystopovat až k jedinému společenství kovářů, stavitelů a pivovarníků. Tento dávno ztracený lid byl známý pod jménem Krbovci a byli to učni, kteří pocházeli ze všech koutů Valoranu a shromažďovali se na svazích Krbdomu, aby následovali Ornnova příkladu.

Navzdory jejich nápodobnému uctívání se Ornn za jejich patrona nikdy nepovažoval. Nanejvýš mírně pokýval hlavou či se zamračil, když mu předvedli své dílo, ale Krbovci se s tím spokojili a byli odhodlaní své schopnosti zdokonalovat. Díky tomu začali vyrábět ty nejúžasnější nástroje, navrhovat ty nejodolnější stavby a vařit to nejlahodnější pivo, jaké svět kdy poznal. Věřili, že Ornn v tajnosti schvaloval jejich vytrvalost a to, že se chtěli ve svém řemesle neustále zlepšovat.

Ale jedné katastrofické noci bylo vše, co Krbovci vytvořili, zničeno. Ornn se na vrcholku hory pustil do boje se svým bratrem Volibearem, a to z důvodů, které byly nad chápání běžných smrtelníků. Následně došlo k bouři plné ohně a popela a blesků, která byla tak strašlivě ničivá, že byla vidět i na deset obzorů.

Když se prach usadil, z Krbdomu zbyl kouřící kráter a z Krbovců jen roztroušené kosti a prach.

Přestože by to Ornn nikdy nepřiznal, hluboce ho to zasáhlo. Díky Krbovcům zahlédl dechberoucí potenciál smrtelníků, ale to vše bylo ztraceno kvůli nevybíravému hněvu jeho nesmrtelného boje. Přemožen vinou se uchýlil do své kovárny a ponořil se na celé věky do práce.

Nyní snad cítí, že svět dospěl na pomezí nové éry. Někteří z jeho sourozenců podle všeho opět nabyli fyzické podoby a kulty jejich stoupenců jsou čím dál neklidnější a agresivnější. Samotný Freljord je roztříštěný a bez vůdce a ve stínech číhají prastaré hrůzy, které čekají na svou příležitost, aby udeřily…

Ornn ví, že Freljord – a celý zbytek Runeterry – bude během nadcházejících válek i bezprostředně po nich potřebovat dobrého kováře.