VELMISTR ZBRANÍ

Saijax Cail-Rynx Icath’un vyrostl v Ikacii, satrapii shurimského císařství. Už odmalička mu jeho otec vyprávěl o dobách, kdy jejich domov byl slavným, nezávislým národem, než ho shurimský útlak zašlapal do země. Vyprávěl mu o Kohari – o hrdinech, kteří chránili Ikacii, a o jejich mágském králi. Mágský král se dobyvačné Shurimě bránil, ale když zemřel v bitvě, jeho ochránci z řad Kohari ho následovali a spáchali rituální sebevraždu. Shurimský císař vystavil rozkládající se těla Kohari všem na odiv a samotný mágský král byl nabodnut na kůl nad městskou branou, aby jeho kosti zpráchnivěly.

Saijaxův otec tento krutý čin viděl na vlastní oči a postupem času svému synovi předal planoucí vzdor, který rostl v každém ikacijském srdci. Saijax se přesto věnoval studiu zbraní a učil se od shurimských mistrů zbraně stejně jako od stařešinů svého klanu.

Po mnoha staletích shurimské vlády zasáhlo obrovské zemětřesení pobřežní provincii Saabera. Tato zkáza odhalila cosi, co bylo ukryto hluboko pod zemí, cosi temného a velmi mocného – možná dost mocného na to, aby to přemohlo shurimské boží Vyzdvižené válečníky. Saijax byl pověřen ochranou ikacijských mágů, kteří na tento objev narazili… a který stráže sotva dokázali udržet v patřičných mezích pomocí zápalných holí, jež hořely očarovaným živelným ohněm. Celý rozrušený doprovodil mágy k vládnoucí radě, aby mohli převyprávět, co zjistili.

Této moci dali název Prázdnota.

Rada okamžitě rozpoznala její potenciál, ale Saijax viděl zkázu, kterou Prázdnota předznamenávala. Jakožto mistr zbraní znal nebezpečí pramenící z používání zbraně, kterou nedokázali zcela pochopit ani bezpečně ovládat. Litoval, že mágy cestou ze Saabery nezabil. A v nadcházejících dnech toho litoval ještě víc.

Rada si věřila, že tato Prázdnota dokáže porazit jejich shurimské pány, a korunovala nového mágského krále. Kohari byli obnoveni a Saijax byl mezi prvními, kdo se přidal do jejich řad. V raných střetech vítězili a Saijax dokonce zabil jednoho z obávaných Vyzdvižených v bitvě, načež pyšně sledoval, jak jeho mrtvolu vystavují v osvobozeném městě Bai-Zhek.

Když se Vyzdvižená horda přiblížila k Ikacii, Saijax a jeho bratři se shromáždili v čelních liniích. Zatímco země pod těmito dvěma armádami vířila a měnila se v karmínovou hlínu, ikacijští mágové a kněží seznali, že nastal čas vypustit Prázdnotu.

Zemi zachvátila zkáza, zatímco Ikacijští, Shurimané a dokonce i Vyzdvižení byli vymazáni z existence. Hradby města se bortily, zatímco Prázdnota polykala tisíce bojovníků do chladného, tichého zapomnění.

Za pár okamžiků byla Ikacie ztracená.

Saijax přijel ke zničenému kráteru, kde došlo k vyvolání Prázdnoty, a byl odhodlán padnout na svůj meč, jako to kdysi dělávali Kohari. Ale než si stihl sáhnout na život, spatřil mezi zkázou odhozenou zápalnou hůl, kterou poznal ze Saabery – stále planula živelným ohněm, který Prázdnotu zraňoval. Tento plamen v Saijaxově srdci zažehl jiskru. Sebral hůl a opustil trosky své domoviny, staral se o toto „poslední světlo Ikacie“ a o naději, kterou představovalo.

Truchlící a zostuzený Saijax Cail-Rynx Kohari Icath’un se zřekl svého starého jména a od onoho dne byl známý pouze jako Jax.

Stal se z něj poutník, který cestoval po známém světě i na místa, která nebyla na žádných mapách. Jelikož nosil živelný oheň, Jaxův život se prodloužil i nad poměry jeho dlouhověkého lidu. Ale čím dál se dostal od Ikacie, tím míň plamen hořel, dokud nehrozilo, že vyhasne jednou provždy. Jax s temným odhodláním pochopil, že před svou minulostí neuteče. Měl povinnost se vrátit a bojovat. Postup Prázdnoty zastavili poslední přeživší Vyzdvižení, ale její jedinečná hrozba přetrvávala.

Celá staletí poté Jax putoval po světě jako potulný válečník a hledal ty, kteří by byli dost silní na to, aby obnovili Kohari. Ačkoliv nesčetněkrát bojoval proti bytostem s velkými schopnostmi, odvahou i mocí, žádná z nich ho dosud nepřesvědčila, že by mohla pochodovat proti blížící se temnotě. Pád Ikacie Jaxe sužoval pochybnostmi, ale jedna věc zůstávala jistá: až nadejde poslední bitva, Jax bude stát proti Prázdnotě.

I kdyby jí musel čelit sám.