MOC DEMACIE

Garen se stejně jako jeho mladší sestra narodil do vznešené rodiny Korunní stráže a už od raného mládí věděl, co se od něj očekává – chránit demacijský trůn vlastním životem. Jeho otec Pieter si vydobyl důstojnický titul a teta Tianna se stala kapitánkou elitní Neohrožené gardy, přičemž oba dva se těšili veliké přízni krále Jarvana III. Předpokládalo se, že stejně jako oni sloužili současnému panovníkovi, bude jednoho dne i Garen věrným pobočníkem jeho syna.

Demacijské království povstalo z popela runových válek a století, jež po nich následovala, byla plná dalších bojů a strádání. Jeden z Garenových strýců, rytíř-průzkumník demacijské armády, vyprávěl mladému Garenovi a Lux o svých výpravách za hradby království, kde chránil prostý lid před nástrahami okolního světa.

Varoval je, že tento čas relativního míru jednoho dne skončí – ať už kvůli ničemným mágům, stvůrám z hlubin, nebo nějakým jiným nepředstavitelným hrůzám, které teprve přijdou.

A jako by osud chtěl strýcova slova potvrdit, on sám pak zemřel při výkonu služby rukou jakéhosi mága. Garenovi nebylo tehdy ani jedenáct let. Hoch viděl, jakou bolest to přineslo jeho rodině, i strach v očích své mladší sestry. Nepochyboval o tom, že magie byla hlavní a největší hrozbou celé Demacii, a zapřisáhl se, že ji nikdy nevpustí za její hradby. Věřil, že království lze ochránit jen následováním ideálů, na nichž bylo vystaveno, a vlastní neochvějnou hrdostí.

Po dosažení dvanácti let opustil Garen sídlo Korunní stráže ve Vysokém Stříbromoří a vstoupil do armády. Jako panoš trávil dny i noci výcvikem a studiem války a utužováním těla i mysli tak, aby byly zbraní silnou a spolehlivou jako demacijská ocel. Tehdy se mezi ostatními nováčky poprvé setkal s Jarvanem IV. – princem, jemuž měl sloužit, až jednoho dne převezme královskou korunu. Stali se z nich nerozluční přátelé.

V následujících letech si Garen vysloužil místo ve zdi štítů mezi ostatními demacijskými válečníky a krátce na to i velký věhlas na bojišti. V osmnácti letech již se ctí prošel tažením podél freljordských hranic, sehrál klíčovou roli při čistkách prohnilých kacířů z Tichého lesa a bojoval po boku chrabrých obránců Bílé skály.

Sám král Jarvan III. povolal Garenův prapor zpět do Velkého Města Demacijského, aby jej vyznamenal před panovnickým dvorem v Síni chrabrosti. Tianna z Korunní stráže, která nedávno povýšila na vrchní maršálku, vyzvedla především činy svého synovce a doporučila ho ke zkouškám, jejichž složení bylo podmínkou pro vstup do řad Neohrožené gardy.

Když se Garen vrátil domů, aby se na ně připravil, čekalo jej vřelé uvítání od Lux, rodičů i ostatních lidí, kteří žili v sídle jeho rodu. Ačkoliv jej potěšilo zjištění, že z jeho sestry vyrostla inteligentní a schopná mladá žena, něco se na ní změnilo. Všímal si toho už dřív, kdykoliv zavítal domů, teď však bojoval s opravdovým a neodbytným podezřením, že jeho sestra Lux vládla magickými silami… nikdy se však onou myšlenkou nenechal dlouho rozptylovat. Představa, že by někdo z Korunní stráže vládl týmiž zapovězenými silami, které zabily jeho strýce, byla až příliš nesnesitelná na to, aby ji řešil.

Jak všichni očekávali, Garen si svou odvahou a schopnostmi snadno vydobyl místo v Neohrožené gardě. Za přítomnosti své hrdé rodiny a dobrého přítele prince složil před trůnem slib.

Lux i její matka začaly trávit v sídelním městě mnohem víc času, a to jak službou trůnu, tak i pokornému řádu Iluminátorů, ovšem Garen se od nich držel co nejdál. Přestože svou sestru miloval nade vše, jisté malé části jeho mysli nebyla její přítomnost příjemná a snažil se nepřemýšlet nad tím, co by musel udělat, pokud by se jeho podezření někdy potvrdila. Raději přijímal stále nové a nové povinnosti a bojoval i cvičil dvakrát usilovněji než dříve.

Když pak v jedné bitvě padl nový kapitán Neohrožené gardy, přešlo velení na Garena a proti jeho jmenování se neozval jediný hlas.

Do dnešního dne je kdykoliv připraven neochvějně bránit svou domovinu proti všem nepřátelům. Není zdaleka jen nejimpozantnějším bojovníkem Demacie. Je též ztělesněním všech slavných a ctnostných ideálů, na kterých bylo království vybudováno.